Tyto dva v jazykovém světě často používané termíny zná asi každý. Ne každý však zná velké rozdíly, ale i drobnosti, které se pod nimi mohou skrývat, a v praxi: jak si objednat překladatelské nebo tlumočnické služby. V tomto blogu se proto budeme věnovat tématu překladatelů a tlumočníků a vysvětlíme, co tyto pojmy znamenají a jaké typy služeb tito odborníci poskytují.
Základní rozdíl mezi těmito profesemi spočívá v tom, že zatímco překladatel se zabývá výhradně psanými texty a jejich překladem, tlumočník pracuje "naživo" a jeho úkolem je tedy "přeložit" mluvené slovo do cílového jazyka. Jejich role jsou tedy jasně oddělené, a i když se někdy jejich činnosti mohou překrývat nebo na sebe navazovat, velmi zřídka probíhají souběžně.
Tlumočení je obecně náročnější než překlad, protože probíhá okamžitě "in medias res", a tlumočník má tedy na vytvoření svého produktu jen omezený čas, zatímco překladatel obvykle pracuje s relativně "neomezeným časovým prostorem". Na druhou stranu, zatímco při tlumočení je možné projev do jisté míry upravit nebo v případě potřeby použít vysvětlující doslov, texty bývají neměnné a překladatel je nemůže podle potřeby upravit. Oba však mají k dispozici inventář překladatelských či tlumočnických zkušeností a postupů, které jim v jejich práci pomáhají.
Služby profesionálních překladatelů se obecně dělí na dva základní typy, a to ⏵ odborné překlady a úřední překlady, z nichž každý má z pohledu zákazníka své výhody a nevýhody.
Služby profesionálních tlumočníků lze rozdělit do tří hlavních typů:
🗸 konsekutivní tlumočení
🗸 simultánní tlumočení
🗸 šeptaná interpretace
Stejně tak má každý z nich svá specifika, a proto se jejich použití může lišit podle situace.
Stejně jako u překladatelů platí, že ne každý profesionální překladatel je zároveň úředním tlumočníkem, tak i u tlumočníků platí, že konsekutivní typ tlumočníka nemusí mít nutně schopnost simultánního tlumočení. Zatímco u překladatelů je postup na oficiální úroveň záležitostí složitých a poměrně náročných autorizačních zkoušek, u tlumočníků se zdá, že jde spíše o jakýsi "mix" nadání, znalostí a přirozeného talentu či zaměření. Může také velmi záležet na tématu tlumočení a jeho náročnosti, zda je tlumočník schopen zvládnout konsekutivní tlumočení daného tématu, nebo také simultánní tlumočení, které je rozhodně náročnější. Šeptané tlumočení je spíše forma projevu, kdy tlumočník podává informace šeptem, který má většinou pouze doplňkový charakter, protože v tomto případě klient cizímu jazyku do jisté míry rozumí.
Dalším faktorem je vliv vícejazyčného vybavení tlumočníka. Pokud tlumočník ovládá více než jeden cizí jazyk, stává se, že úrovně daných jazyků jsou různé, a tak zatímco pro jeden jazyk může poskytovat simultánní tlumočení, pro druhý poskytuje výhradně konsekutivní typ tlumočení. Existují také situace, kdy profesionál používá jeden jazyk pouze pro překlad a druhý pro tlumočení. Je také velmi důležité vědět, že ne každý překladatel je automaticky také tlumočníkem.
Jak bylo uvedeno výše, převládá názor, že výkon tlumočnické činnosti je mírně náročnější než překladatelská činnost, a proto může být z hlediska zákazníka důležité zaměřit se na firmu nebo jednotlivce, kteří budou tyto činnosti vykonávat. Je také důležité vzít v úvahu, že tlumočení je obvykle nákladnější než překlady, protože jde o náročnější proces a počet profesionálních tlumočníků je menší.
